Území mikroregionu se nachází na pomezí Boskovické brázdy a Brněnského masivu. Reliéf je značně výškově členitý; nejvyšším bodem je Holíkov (666 m.n.m.), nejnižším pak niva Svitavy u Doubravice (288 m.n.m.). Z hlediska teploty je území v rámci ČR průměrné – průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7 – 8 °C. Území je spíše sušší, průměrný úhrn srážek je 500-600 mm za rok.
Mikroregion je odvodňován řekou Svitavou a jejími přítoky – Bělou a Úmořím.
V blízkosti obce Lhota Rapotina je v provozu kamenolom, v němž se těží granodiorit. V krajině je to ovšem rušivý prvek, který narušuje její ráz.
Na ploché západní části mikroregionu se vyvinuly černozemě a hnědozemě, tedy velmi úrodné, intenzivně zemědělsky využívané půdy. Směrem k východu přecházejí v sezónně zamokřené půdy – pseudogleje, hnědé půdy a pararendziny. Necitlivé scelení zemědělské půdy do velkých bloků ve 2. polovině 20. století je příčinou eroze půdy, která se projevuje zejména na svazích, a bohužel i u kvalitních půd. Dochází ke splachu půd, stružkové erozi a sesuvům.
Na území mikroregionu se nenachází žádné zvláště chráněné území ani lokality soustavy Natura 2000. Pro vyjádření ekologických hodnot území to není příliš příznivé, pro hospodářské využití ploch však ano.
Významnou devizou zdejší krajiny je její scénická hodnota, která může mít pozitivní vliv zejména na rozvoj cestovního ruchu. Velký a Malý Chlum (460 m n.m. a 488 m n.m.) nad obcí Obora jsou výraznými dominantami v krajině, vyhlídkovými body atraktivními pro turistiku. Atraktivity krajiny využívá pro vyhlídkové lety také malé letiště, lokalizované v jejich blízkosti.
Devizou je také blízkost Moravského krasu, i když neleží přímo v území mikroregionu.
Podmínky přírodního prostředí a způsob jeho využívání vytvářejí určitá rizika, s nimiž je nutné při plánování rozvojových aktivit kalkulovat. Topení tuhými palivy může v zimě vést ke zhoršení kvality ovzduší, zejména v údolí Svitavy. Zde jsou také nebezpečím povodně, kterým je potřeba předcházet realizací protipovodňových opatření.